středa 14. března 2018

List „Placuit Deo“ – tanec s Židy (2017)


List „Placuit Deo“ – tanec s Židy (2017)
Poznámky k Listu Kongregace pro nauku Víry „Placuit Deo“, týkajícího se „některých aspektů křesťanské spásy“
Louie Verrecchio
5. března 2018
Ladaria-Ferrer
Prefekt Kongregace pro nauku Víry (KNV), arcibiskup Luis F. Ladaria Ferrer, rozeslal pod názvem Placuit Deo jménem KNV list biskupům katolické Církve O některých aspektech křesťanské spásy.
Všichni ostatní publicisté tento text komentovali dostatečně důkladně. Z tohoto důvodu se zaměřím jen na jeden jednotlivý bod, který jsem nikde neviděl rozvinutý. Na bod, který může být docela dobře považován za klíčový pro jeho četbu.
První věc, která na věrné katolíky vyskočí, je téma křesťanská spása, jako by existovala i nějaká jiná.
První výskyt této fráze, jejž jsem byl schopen dohledat na vatikánském webu, se datuje zpět do roku 1976 (do pontifikátu brzy oceněného Pavla VI.) v textu vytvořeném Mezinárodní teologickou komisí.
Toto se, jak předpokládám, pokládá za onu „rozsáhlejší tradici víry“ zmiňovanou v prvním odstavci toho textu.
Není potřeba říkat, že toto vyjadřování odpovídá pokoncilnímu kurzu, protože od té doby již dávno modernistický Řím přijal onu lež, že všechna náboženství nabízejí cestu ke spáse.
Když jsme řekli toto, mám silné podezření, že primární motivace pro tak pečlivé vymezení tohoto pojednání o spáse, je mnohem specifičtější. Bylo tak učiněno především v úctě k Židům a snad i s jejich přispěním.
Ačkoliv byl text listu zveřejněn teprve minulý týden, byl přijat na plenárním zasedání KNV konaném 24. ledna 2018.
Přišel právě měsíc poté, co různí šéfové dikasterií ve Vatikánu začali konzultovat se svými „staršími bratry“, aby prodiskutovali jejich plány do budoucna.
Dle zprávy z 2. ledna 2018 z Mezinárodní rady křesťanů a Židů:
Konala se setkání mezi členy IJCIC, Židovského mezinárodního výboru pro mezináboženské konzultace, a zástupci vysoký vatikánských kruhů včetně kardinála Pietra Parolina a arcibiskupa Paula Richarda Gallaghera [státní sekretariát]; kardinála Kurta Kocha a P. Norberta J. Hofmanna S.D.B. [vatikánská Komise pro náboženské vztahy s Židy]; Msgr. Luise Ladaria Ferrera [KNV]; kardinála Petera Appiaha Turksona; Msgr., Daria Edoarda Viganó [sekretariát pro komunikaci]; a Grega Burkeho, ředitele Vatikánského tiskového úřadu. [zvýraznění doplněno]
Tato zpráva nám říká, že IJCIC „je mimo jiné složen z Americko-židovského výboru (AJC), Ligy proti pomluvám (ADL), B´nai B´rith International, Světového židovského kongresu (WJC) a zástupců hlavních větví dnešního judaismu – ortodoxního, konzervativního a reformně liberálního hnutí.“
Jinak řečeno, zahrnuje seznam všech činitelů zla, kteří něco znamenají, protože IJCIC reprezentuje zájmy těch, kteří chtějí vytvořit Obec lidskou, nikoliv jen jako nezávislou na Vládě Ježíše Krista a ignorující Jeho autoritu, ale spíše [přímo] v troufalé opozici vůči Našemu Pánu a Jeho Království.
Plody jejich kolektivních snah jsou dobře známé, protože známí Židé z této skupiny jsou na samém čele takových hnutí, jako jsou radikální environmentalismus, potratových a jiných snah zacílených na kontrolu populace, tzv. genderových nonkonformistů a homosexuálního aktivismu, abychom jmenovali jen ty nejzjevnější.
Podle zprávy IJCIC:
Rozhovory pokrývaly extrémně široký rozsah problémů. Šestnáct židovských zástupců se dozvědělo o ohromném novém a ambiciózním projektu Vatikánu na zredukování počtu jeho oddělených sekcí a jejich spojení do velkých dikasterií s nadějí vytvoření zjednodušených a silnějších celků a jednotek. Židovští delegáti reagovali tím, že nabídli těsnější spolupráci…
Při tom se podívejme, jaké tato „těsnější spolupráce“ Vatikánu s židovskými nepřáteli Krista Krále již přinesla plody v Placuit Deo, v textu, který nepochybně shledávají nanejvýš přijatelným.
Za prvé uznejme, že tento list je mistrovským kouskem lstivosti – nabízí kousky pravdy spolu s dvojznačnostmi a odchýleními, které slouží k jejímu naředění až do té míry, že se utopí v ignoranci. To je samozřejmě poznávacím znamením všech ďábelských snah.
Tuším, že někteří mě obviní, že čtu v tomto textu příliš mezi řádky, já však mám jen malou pochybnost, že slova, která chci zdůraznit, byla vybrána velice záměrně a do velké míry z jasných důvodů.
Hned z kraje se tento list zaměřuje na daný problém, když konstatuje:
Neopelagiánský individualismus i neognostické pohrdání tělem znetvořují vyznávání víry v Krista, jediného, univerzálního Spasitele.
Nu, to není špatné, že? Konec konců to říká, že Kristus je jediný, univerzální Spasitel!
Opravdu to říká?
Člověk si všimne, že tento text velmi pečlivě zasazuje neopelagianismus a neognosticismus do takového rámce, že nejde o útok proti neměnné pravdě, ale spíše jen o urážku při „vyznávání víry v Krista“.
Jinak řečeno, pokud člověk nevyznává víru v Krista, pak to není nic proti ničemu.
Placuit Deo je předkládán jako interní oběžník, který má za cíl hovořit pouze o tom, čemu věříme jako křesťané. No budiž, problém ale leží ve skutečnosti, že to bylo podle všeho záměrně napsáno tak, aby to uklidňovalo, spíše než obracelo ty, kteří nevyznávají víru v Krista, zvláště Židy.
Nejste přesvědčeni?
Považte, list okamžitě vznáší rétorickou otázku:
Jak by Kristus mohl zprostředkovat Úmluvu celé lidské rodiny, kdyby lidé byli izolovanými jedinci, kteří se uspokojují svým vlastním úsilím, jak navrhuje neopelagianismus?
To zní opravdu dobře, že? Tedy, dokud si člověk nepoloží svou vlastní otázku:
Je to jen náhoda, že ten text zde vznáší otázku, která jako by byla v protikladu k prostému konstatování toho, co napsal sv. Pavel ve svém Listu Židům týkajícím se prostřednictví Krista?
Jinak řečeno, rovná se to jen nevinnému pokusu upoutat čtenáře skrze použití běžného jazykového prostředku, nebo je to záměrný pokus vyhnout se tomu, aby se řekla následující pravda:
A proto je [Kristus] prostředníkem nové úmluvy, aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení za hříchy (spáchané) za první úmluvy dostali zaslíbené věčné dědictví ti, kdož jsou povoláni. (List Židům 9:15)
Vidíte, že sv. Pavel dává na srozuměnou, že prostřednictví Krista je takové, že spása Židů spočívá v Něm; původní úmluva nemá jakoukoliv platnost, pokud jde o dosažení věčného života, což je pravda, kterou se autoři Placuit Deo neodvažují jednoduchým jazykem vyhlásit.
Když doposud tancovali podle svých židovských mentorů, kladou pak svědomitě ještě další rétorickou otázku:
Jak by to také bylo možné, aby spása prostředkovaná Vtělením Ježíše, jeho životem, smrtí a Zmrtvýchvstáním ve svém pravém těle, přišla k nám...
Pozor: Jak by spása mohla přijít ke komu? K nám...
Placuit Deo začíná odpovídat na své vlastní otázky tvrzením, že:
Tento aktuální list chce znovu potvrdit, že spása spočívá v našem spojení s Kristem... [zvýraznění doplněno]
Chápete to?
Máme zde list adresovaný biskupům katolické Církve, který se snaží hovořit velice specificky o křesťanské spáse; proto jednoduše neuvádí, že spása spočívá ve spojení lidstva s Kristem, ale spíše v „našem“ – míněno křesťanském – spojení s Kristem.
Pokud jde o Židy, jak uvidíte, ti, jsou vždy disponovaní.
Musíte připustit, že ďábel je v této hře zatraceně dobrý, a teprve se zahřívá, když následně říká:
V žádném momentu v dějinách Bůh nepřestal nabízet svou spásu synům a dcerám Adama (srov. Gen 3:15) a ustanovil svou smlouvu s celým lidstvem v Noemovi (srov. Gen 9:9) a později s Abrahámem a jeho potomky (srov. Gen 15:18).
Nabídl Bůh opravdu spásu těm, kteří přišli před Kristem a nebo – poté, co Adam a Eva upadli v nemilost, jak je zaznamenáno v Genesis 3:15 – nahradil „až přišla plnost času“ slib jim učiněný tak, že vykoupí „ty, kdož budou pod zákonem“? (srov. Galaťanům 4:4-5)
Věrní katolíci znají odpověď, ale abychom byli dokonale jasní, poslechněme si výklad o spáse ze strany našeho prvního papeže vzhledem ke slibům učiněným patriarchům:
O té spáse přemýšleli a bádali proroci; ti prorokovali o milosti pro vás (určené). Bádali, na který nebo na jaký čas poukazoval Duch Kristův v nich (mluvící), když předpovídal o Kristových utrpeních a oslavách následujících po nich. Jim bylo zjeveno, že nikoli pro sebe, nýbrž pro vás připravovali to, co vám nyní zvěstovali ti, kdož vám kázali evangelium v Duchu svatém s nebe seslaném. (To jsou věci), do nichž touží nahlédnouti andělé. Proto si podpásejte bedra, to jest svou mysl, buďtež střízliví a zcela upřete svou naději na tu milost, která se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus. (1 Petr 1:10-13)
Pozor: Nezasloužený dar spásy je nabízen v Ježíši Kristu a jenom v Něm. A přesto se list KNV usilovně snaží naznačovat, že Stará úmluva [mozaický zákon – pozn. překl] byla a zůstává spásnou pro Židy sama o sobě a v sobě.
Pokud by existovala jakákoliv pochybnost ohledně toho, zda je či není shora zmíněný text zamýšlen k uklidnění Židů, odpověď je dána jen o dvě věty později, kde čteme:
Tím, že si vyvolil lid, kterému nabídl prostředky k boji proti hříchu a aby se přiblížil k Němu, připravil Bůh příchod „mocného Spasitele v potomstvu Davida, svého služebníka“. (Lk 1:69)
Tím, že si vyvolil lid...
Tento text se odkazuje na „vyvolený lid“; na ty, kteří setrvávali, a opovažují se prohlašovat, že i nyní setrvávají, ve Staré úmluvě.
A tak tedy člověk přemýšlí, jaké přesně jim Bůh nabídl „prostředky k boji proti hříchu“?
Jestliže to znamená, že text naznačuje, že Židé byli Bohem obdařeni prostředky k poražení hříchu, jehož odměnou je smrt, pak je odpovědí to, že neposkytl. Toto vítězství existuje pouze v Kristu Ježíši, Jehož Židé odmítli, ale Kongregace pro nauku Víry je vzdálená toho, aby toto v listu, který má v úmyslu hovořit o spáse, řekla.
Závěrem, ačkoliv může člověk citovat několik katolických výroků v textu Placuit Deo, nenechte se zmást:
Byl jasně sepsán v úctě k nepřátelům Našeho Pána a měl by být odeslán ke spálení spolu s mnoha jinými koncilními a pokoncilními texty.
Modleme se za ty, kteří spolupracovali na jeho vytvoření, ať se již identifikují jako katolíci nebo Židé, aby jim byla dána milost obrácení a nabídka spásy, a aby je přijali dříve, než bude příliš pozdě.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D. Grof